Petr Hospůdka patří mezi aktivní a výrazné osobnosti současné české filatelie. Dlouhodobě se věnuje studiu emisí Československa 1918-1939, především legendární emisi Hradčany, která je jeho srdeční záležitostí. Je známý nejen jako systematický sběratel a badatel, ale také jako popularizátor filatelie, zejména prostřednictvím sociálních sítí, kde dokáže srozumitelně přibližovat i složitější témata širší sběratelské veřejnosti. Jeho přístup spojuje hluboký zájem o detaily knihtiskových emisí s ochotou sdílet poznatky a podporovat odbornou diskusi v rámci komunity.
Řekněte našim čtenářům do začátku našeho rozhovoru něco málo o sobě.
Sám bych se pasoval do role popularizátora filatelie, sběratele a až na konec badatele. Bydlím v pohraničním městě Děčín, mám dvě děti a tři vnoučata a s ženou jsme spolu skoro 40 let. Pomalu se blížím k šedesátce. Když jsem se chtěl naplno věnovat známkám, jezdit po burzách, aukcích a prostě jen sbírat známky, čáru mi přes to udělal COVID. Na druhou stranu COVID významnou měrou přispěl k přechodu sběratelství na internetové portály, rozšíření aukčních portálů a také k tomu, že spousta lidí, když muselo být doma, oprášilo své sbírky a vrátilo se ke sbírání. Založil jsem několik stránek pro popularizaci filatelie na Facebooku včetně své osobní stránky „Poštovní známky ČSR 1918-1939“. Pyšný jsem zejména na skupinu „Filatelisté sobě – rady, chlubírna, bazar“, kterou jsem spoluzakládal s kolegy sběrateli, kteří se původně potkávali v různých facebookových skupinách. Teď se potkáváme na veletrhu Sběratel, výstavách, kde si pokecáme o známkách a dáme pivo. Ve skupině jsou i znalci SČF, majitelé web stránek zabývajících se filatelií, odborníci, zástupci aukčních portálů, kamenných a internetových prodejen. Obě stránky sleduje po 2 tisících sledujících.
Kdy jste se dostal k filatelii a jaké jste měl začátky?
Ke sbírání poštovních známek jsem se dostal asi v osmi letech. Do světa filatelie mě tehdy vtáhl starší pán – důchodce pan Jansa, který bydlel ve vedlejším vchodu, vedle našeho domu, v přízemí. Jako děti jsme celé dny běhali venku. Pan Jansa nám často dával na parapet sklenice se šťávou a my se k němu chodili napít. Jednou se zmínil, že sbírá poštovní známky. Pozval nás k sobě domů a ukázal nám svá alba.
Dnes už vím, že sbíral známky první republiky a měl hodně Hradčan. Tehdy nás to úplně uchvátilo. Měl všechno krásně uspořádané v albech, pečlivě popsané a dokázal o známkách nádherně vyprávět. Bylo vidět, že filatelie je pro něj skutečnou vášní.
Bylo nás asi pět kluků a postupně jsme začali sbírat také. Chodili jsme do papírnictví a stánků PNS (Poštovní novinová služba) kupovat takzvané balíčky známek a mezi sebou jsme měnili známky. Sbírání pokračovalo i ve škole. Dnes bych řekl, že jsme byli typičtí námětáři. Někdo sbíral sport, jiný kosmos, květiny nebo zvířata. Nejčastěji jsme měli známky ČSSR, Mongolska, Kuby, NDR, Polska či SSSR.
Chcete-li zobrazit tento obsah, musíte být přihlášeni. Případně se zaregistrujte a vyberte si délku předplatného Infofila PREMIUM.
