Filatelie Uherska a následných politických a poštovních proměn na území dnešního Maďarska patří mezi mimořádně složité a zároveň fascinující sběratelské oblasti.
Pavel Švehla patří mezi sběratele, kteří se této oblasti věnují systematicky, dlouhodobě a především na výstavní úrovni. Jeho exponáty „Konec uherského království 1918–1921“, „Západní Maďarsko (Lajtabánság)“ a „Místní, revoluční a osvobozenecká vydání na území Maďarska (v hranicích do 1944)“ představují nejen sběratelskou vášeň, ale i hlubokou historickou a poštovně-historickou studii.
V rozhovoru pro magazín Infofila se zaměříme nejen na samotné exponáty, ale i na filozofii výstavního zpracování, práci s materiálem a náročnost této specializované oblasti.
Kdy jste se dostal k filatelii a jaké jste měl začátky?
K filatelii jsem se dostal poměrně jednoduše. Taťka sbíral, tudíž jsem to měl doma už „od narození“. No a navíc byl jedním ze zakládajících členů KF 06-101 pod vedením Honzy Karáska, který byl i jeho kolegou v práci. Od mala jsem se tak znal s předními brněnskými filatelisty. A taky jsem už tehdy pochopil, že sbírat detailně Hradčany není pro mne, o letecké poště nemluvě.
Jak jste se vůbec dostal ke sbírání Uherska – Maďarska?
Kupodivu poměrně jednoduše. Naši byli jednou na dovolené v Maďarsku a přivezli „pytel“, snad 1000 maďarských známek. I turulové a psaníčka mezi nimi byly. No a postupně jsem to začal doplňovat …
Byl to od začátku cílený zájem o tuto oblast, nebo jste se k ní propracoval postupně?
… a přitom doplňování jsem narazil na přetisky. Zaujalo mne to, že „na jedné známce (ilustrativně 10 f Ženci) je 100 různých přetisků“, nikdo se o tuto oblast příliš nezajímal a příliš o tom nevěděl. Tehdy jich na burzách bylo relativně značné množství v ceně od 10 haléřů po, no, mám takový pocit, že 10 K Parlament Fiume knihtiskový přetisk s obtiskem přetisku jsem koupil snad za 200 Kč. Pravda, nebyl tehdy v okolí nikdo, kdo by byl schopen posoudit pravost. Karásek se tímto nezabýval.
Co Vás na tomto období historicky i filatelisticky nejvíce přitahuje?
Filatelisticky právě těch „100 přetisků“. Myslím, že těžko hledat něco podobného. Tzv. revoluční přetisky z roku 1945 se s tímto nedají srovnávat. Je jich sice taky dost, ale ta skutečná poštovní platnost a potřeba je, až na pár výjimek, mizivá. A ty výjimky se týkají opět hlavně přetisků na maďarských známkách. Historicky je to zkrátka zajímavé období, kdy po skončení První světové války se stále vesele válčilo, byť už ne s takovou intenzitou a s tak obrovským počtem mrtvých. U nás je toto období spíše přehlíženo a to včetně událostí týkajících se Československa (Sedmidenní válka, obsazování Slovenska a Podkarpatské Rusi). Nejvíc se o to zajímají zřejmě právě filatelisté (SO 1920, vojenské pošty). Někdy to vypadá, že mediální zájem končí u demolice Mariánského sloupu partou pražských opilců.
Pamatujete si na okamžik, kdy jste si uvědomil, že z běžné sbírky vznikne výstavní exponát?
Okamžik jako takový nevím, ale prohlížením exponátů na Exponetu mne napadlo, jestli mám dost materiálu na sestavení 5 rámů. Pořád jsem měl totiž pocit, že to, co mám, nebude stačit. Jak se ukazuje, není tomu tak. Už v první fázi jsem zjistil, že Lajtabánság se nevleze, ale, vzhledem k tomu, že se tou dobou zaváděly jednorámové exponáty, vyčlenil jsem jej zvlášť. On je taky výrazně jednodušší na úvodní list. A jako druhý jsem udělal separát Debrecín.
Kdo Vás ve Vašich začátcích nejvíce ovlivnil – byl to konkrétní sběratel, literatura, nebo samotný materiál?
(Záleží na tom, jak je myšlena otázka. Jestli v počátcích sbírání, nebo ve tvorbě exponátu.)
V počátcích sbírání teda netuším, byť samozřejmě prvotní impuls byl taťka, ale začínal jsem, asi jako drtivá většina, sbíráním celého světa. S tím rozdílem, že jsem se nikdy nespecializoval na zvířátka, kytičky atd. Nejspíš to souviselo s tím, že taťka sbíral Československo a Rakousko a protože sbíral od dětství měl i takovou tu tradiční směs z celého světa z dob První republiky, kdy měli velkou převahu panovníci a alegorické motivy.
V provedení exponátu, v takové té základní úpravě, to byl nejspíš exponát Jay T. Carrigana (Carpatho – Ukraine 1944-1945). Od něj jsem například převzal myšlenku uvádět pod známkou nákladová čísla, což si myslím, že je pro danou oblast užitečné, neb katalogy tyto známky příliš necení, nejsou až tak populární (naštěstí pro mne) a navíc mají mnozí sběratelé dojem, že takových je na každé větší burze spousta. To mi v začátcích prodejci říkali: „Jé, já toho mám, ale nevzal jsem to s sebou!“ Později, když už jsem měl větší sbírku, jsem se trošku chlubil, trošku provokoval a poněkud inspiroval tím, co mám, přiznávali: „Á, tak to jsem ještě nikdy neviděl.“ A když člověk zjistí, že náklad té které konkrétní známky je třeba 200 kusů a dotyčný jich viděl stovky, že asi ne každá bude pravá. Dalším inspirátorem byl František Dusbábek (Maďarsko 1900-1921, od uherského císařství k maďarskému království) a to rozvržením, že v exponátu má sekci „Obsazená maďarská území“ a taky tím, že mne „naštval“, neb tam má hromady zcela primitivních padělků. Tento exponát viděl i naživo (tuším v Jihlavě) a už tam jsem ty padělky kritizoval, ale tehdy mne ještě vlastní vystavování nenapadlo. Anebo to byl možná takový ten zárodečný impuls.
Jak náročné je poštovně-historicky uchopit období, které bylo politicky tak nestabilní? Například exponát Konec uherského království 1918-1921?
Tak to je na celé věci asi to nejsložitější! Z něčeho se musí vyjít. V zásadě jsou dvě možnosti – časové a teritoriální. Zásadní je článek Csaby L. Kohalmiho „Semantics: ‚occupation‘ vs. ‚local‘ issues of 1918-1921“, který tomu všemu zmatku dává časový řád, který je jinak obtížně sestavitelný.
Chcete-li zobrazit tento obsah, musíte být přihlášeni. Případně se zaregistrujte a vyberte si délku předplatného Infofila PREMIUM.
