Hugo Brauner zavřený a osamocený v cele vyčkává a jakmile je na chodbě klid a strážce je někde vzdálen nenápadně kontroluje falešnou kapsu.
„Je známka v pořádku?“, říká si v duchu. Zdá se, že ano. Okraje známky nejsou nikde poškozené. Papír není natržený ani prodřený. Je to vůbec div, že je známka v naprostém pořádku. Má jí sice uloženou v koženém pouzdru, ale tím jak ho gestapáci mlátili hlava nehlava nebylo jisté, zda známka není zničená. Tím by pochopitelně ztrácela na hodnotě. Naštěstí je zcela nepoškozená. Prohlíží si jí obdivně a zálibně, ale když na chodbě slyší kroky, neváhá a rychle jí opět uschová. Je vůbec zázrak, že jí Němci nehledali a ani při osobní prohlídce jí nenašli. Pravděpodobně nikdo kromě přítele Ervína, Sáry a pár přátel ani neví, že jí vůbec vlastní. Ještěže o tom neví ti dva zlotřilci z Vlajky filatelistů. Gidberg s Šeříkem. Ti by určitě vše naprášili a známku by musel chtě nechtě vydat. Ví, že oni jsou těmi udavači, kteří jeho a Ervína předhodili gestapákům jako kořist. Na jednu stranu je obrovská statečnost, že známku stále před všemi skrývá, ale hlodá v něm svědomí a spousty otázek.
„Když bych jim známku vydal, mohl bych mít od nich klid a snad by to zachránilo život Sáry a snad i můj život. Nebo také ne, protože po nás Židech stejnak jdou a vždy si něco najdou. Je tedy otázkou zda by to vůbec mělo nějaký smysl,“ říká si v duchu a osamocen mezi čtyřmi stěnami. Také slyšel o tom, že Židé jsou srocování a odváženi do nějakých pracovních táborů. Dokonce se mluví i o tom, že existují tábory, ze kterých není návratu. Tomu se mu zatím nechce věřit, ale vše tomu nasvědčuje.
Chcete-li zobrazit tento obsah, musíte být přihlášeni. Případně se zaregistrujte a vyberte si délku předplatného Infofila PREMIUM.
