Chladná místnost zapáchající potem a krví. Tohle gestapácké doupě, kde bezhlavě třískají každého, kdo nechce mluvit. Každého, kdo se jim znelíbí. Každého, kdo jen mírně odporuje. Zběsilost hákového kříže symbolicky plného zbytečně prolité krve od německých tyranů. Na židličce sedí zakrvácený a umlácený Hugo Brauner, kterého právě obuškem po rukou sejme jeden z gestapáků. „Mluvte. Kde být ukryt? Peníze a známky? Víme vsechno,“ zakřičí s německým přízvukem a špatnou češtinou.
„Vše jste u mne našli. Nic jiného nemám.“
„Lžete. Máme důkaz a svědectví proti Vam. Že jste si spolu s Ervínem Hirschlégrem nahrabali spoustu peníze pomocí časopisu Rozhlas filatelistů a aršíků Kde domof můj?, které jste spekulačně prodával. Žide nenažraný!“
„Co je to za hloupost?“ odsekne Hugo a zároveň dostane pěstí od přihlížejícího gestapáka, až se svalí na zem, do louže vlastní krve. Výslech je tím prozatím ukončen a je odtáhnut neznámo kam, do malé tmavé místnosti se čtyřmi špinavými stěnami.
V další místnosti je vyslýchán Ervín Hirschlégr, který byl gestapem předveden ve stejný čas a to naprosto stejným způsobem. Ani on nic neřekne. Ani nemůže. Nic o tom neví a ani nemůže vědět.
Chcete-li zobrazit tento obsah, musíte být přihlášeni. Případně se zaregistrujte a vyberte si délku předplatného Infofila PREMIUM.
