Poprosíme Vás o Vaše menší představení pro naše čtenáře.
Jmenuji se Jaroslav Stejskal, bude mi 65 let. Narodil jsem se a vyrůstal ve Šternberku. Jsem vystudovaný informatik/programátor, ale programováním jsem se neživil. Naposledy jsem dělal projektové manažera v oblasti silnoproud/slaboproud na velkých stavbách. Jsem ženatý, mám dvě děti a dvě vnoučata.
Celý produktivní život jsem bydlel a pracoval na Slovensku, nejdříve v Bratislavě a posléze v Mariance, což jest nejstarší poutní místo na Slovensku a je v podstatě spojená s Bratislavou v oblasti Záhoria.
Kdy jste se dostal k filatelii a jaké jste měl začátky?
V roce 1969 mě rodiče zapsali do svazu a odebírali na mě novinky. V tu dobu jsem dostal první album formátu A7 a tam jsem si zařazoval první odlepené známky. Později jsem chodil na schůzky, co měli dospěláci u nás. Jako dorostence mě brali, ačkoli jsem byl sedmák. Tam jsem nasával vůni filatelie, poslouchal historky, mýty a jiné „konspirace“. To trvalo až do pozdní puberty. Pak jsem dal známky do šuplíku a vyndal jsem je na popud mojí manželky, která nesnesla pohled na nudícího se z práce utahaného manžela. Děti už nepotřebovaly tolik péče, tak jsem se tomuto koníčku začal věnovat hlouběji. Začal jsem ČSR I, to mě asi za 10 let přestalo bavit, když jsem zjistil, že je to jen o penězích. Tak jsem začal s Rakouskem, a to rovnou celým do 1918. Samozřejmě včetně Bosny. Po různých životních peripetiích a kotrmelcích mi nakonec zbyla jen ta Bosna, ovšem už tehdy v zajímavém stavu.
Chcete-li zobrazit tento obsah, musíte být přihlášeni. Případně se zaregistrujte a vyberte si délku předplatného Infofila PREMIUM.
