Ervín pomáhá Sáře přebudovat vilu Braunerových do původního stavu. Němci, co vilu obsadili za války, tak si i dům předělali dle svého. Vše sice měli přepychově vybavené, ale zároveň dost nevkusně zařízené. Ervín se snaží dělat pro Sáru vše, co může, aby jí byl oporou. Sára stále drží smutek za svého muže a utápí se…

Ervín si to kráčí pomalým a smutným krokem k vile Braunerových. Po jejich zatčení jí získala a obývala jedna nacistická rodina, která se tu roztahovala po celou válku. Teď se konečně vrátila zpátky do správných rukou. Do rukou Sáry, která čeká na zprávy o svém milovaném manželovi. Věří, že se vrátí, ale když při vyhlížení…

Ervín dnes vůbec nejí. Má sice hlad, ale o svůj chleba se podělí s vyzáblým starcem, kterému se hlady klepou ruce a šilhá žízní. Vůbec je to v ghettu stále horší s nedostatkem potravin. Podmínky jsou strašné. Nemoci všudypřítomné. Němci dávno nevítězí na všech frontách. Vázne jim zásobování jejich vojáků a tak ghetta, koncentrační tábory…

Mezitím v pracovně Vlajky filatelistů. Zlotřilci oslavují jakým jednoduchým způsobem se zbavili poslední konkurence. Znalec Maňák je díky nim ve vězení. Časopis Rozhlas filatelistů je bez redaktora a následně je zakázáno ho vydávat. Tak jejich rejdům nic nebrání. „Gerharde, kdy že vyjde ta nová známka pro ghetto Terezín?“ „Myslíš tu připouštěcí balíkovou známku?“ „Ovšem. Přesně…

Ervínovi je při té dlouhé a nekončící cestě vlakem stále mizerně. Stírá si pot z čela a nemůže pořádně dýchat. Hugo je sice v pořádku a o přítele se stará, jak to jeho síly dovolují, ale i jemu je zle z toho, co kolem sebe vidí. V rohu se prudce svalí žena, která se celou cestu…

Další stále živou filatelistickou vzpomínku měl Ervín na slavnou Československou raritu tzv. 50 na 50. Červená 50 h známka z emise Osvobozená republika nikdy nebyla určena k přetištění DOPLATIT a přece se tak omylem stalo. Asi nějakým nedopatřením bylo přetištěno neznámé množství 50 h známek. Zřejmě si nikdo v zásobách pošty nevšiml, že se nejedná…

Hugo Brauner zavřený a osamocený v cele vyčkává a jakmile je na chodbě klid a strážce je někde vzdálen nenápadně kontroluje falešnou kapsu. „Je známka v pořádku?“, říká si v duchu. Zdá se, že ano. Okraje známky nejsou nikde poškozené. Papír není natržený ani prodřený. Je to vůbec div, že je známka v naprostém pořádku….

Chladná místnost zapáchající potem a krví. Tohle gestapácké doupě, kde bezhlavě třískají každého, kdo nechce mluvit. Každého, kdo se jim znelíbí. Každého, kdo jen mírně odporuje. Zběsilost hákového kříže symbolicky plného zbytečně prolité krve od německých tyranů. Na židličce sedí zakrvácený a umlácený Hugo Brauner, kterého právě obuškem po rukou sejme jeden z gestapáků. „Mluvte….

Hlavní postavy v tomto příběhu jsou smyšlené a příběh je pouze fikcí samotného autora. Jakákoliv podobnost s kýmkoliv v minulosti je pouze čistě náhodná. Příběh je zasazen do historických událostí a doby. „Šedá doba tenhle rok 1939, že Ervíne? Člověk si myslí, že po zrádném roce 1938, kdy nás obětovali naši zahraniční spojenci, kteří nás…